Uvědomuji si, že moje psaní je teď hodně nepravidelné a přichází ve vlnách. Stojí za tím však osobní důvody… Někdy člověk prostě vyčerpá všechna slova a nezbývá mu než ticho, ve kterém se pokouší najít ztracenou rovnováhu.

Nejčastější otázka po mém návratu do Ugandy co jsem od mých přátel dostala nebyla "Tak cooo jaká byla Tanzánie?" nýbrž "Jak si to s ním přežila?"...

Za hranice komfortní zóny přes Rwandu rovnou do Tanzánie

Uganda. Všechno je tak intenzivní, tak jiné. Moje tělo si ale našlo vlastní způsob, jak mi říct, že se věci mění.Během druhého týdne mě ugandské cesty začaly zrazovat. Ten všudypřítomný, rudý prach se mi s každým nadechnutím usazoval v plicích. Najednou přišel strach. Dusila jsem se. Ta tíha na hrudi mě budila uprostřed noci, kdy člověk v té...

Je pravda, že první dva možná i tři dny jsem měla strach vylézt sama. Ani nevím proč. Možná stres z něčeho co neznám a možná jsem si odvezla něco v sobě z Prahy, kdy jsem radši bývala doma. V tomhle zasáhl Isaac a dal mi k sobě Gladys- jednu z holek ze sirotčince, která mi dělala průvodce prvních pár...

Než jsem sedla do letadla, moje hlava produkovala jeden katastrofický scénář za druhým. Co tam budu sakra dělat? Zvládnu to psychicky sama se sebou, až děti zmizí do školy? Abych našla klid, zorganizovala jsem maraton v tarotových kartách a nechala si vyhodit budoucnost 600krát za sebou. V podstatě jsem stála ve frontě do pekla a chtěla po...

Aby to tu nebylo jen o tom veselí, tak si dáme i trochu té reality...

Čím vším se musíte napíchat aby Vás vůbec pustili přes hranice ?

Na jak dlouho vlastně jedu? Kde všude se budu pohybovat?